Kůže alias useň
Asi Vás nepřekvapí, že, z materiálů na výrobu předmětů každodenní potřeby, kůže patří mezi nejstarší. Lze z ní zhotovit oděv, slouží jako spojovací materiál, může mít ryze praktické využití, ale lze ji také zdobit tak, aby maximálně upozornila na vysoké sociální postavení jedince. Využití tohoto ekologického materiálu bylo tak všestranné, že jej
Mluvíme-li o kůži, jako materiálu k výrobě, měli bychom přesněji mluvit o usni (my zůstaneme u obvyklého pojmenování – kůži). Useň vzniká z kůže zpracované v koželužně, přičemž díky vyčinění dojde k odstranění přebytečné vody a tuků a dojde k přeměně a ustálení bílkovin, z nichž se kůže skládá. Tento materiál pak má očekávané vlastnosti a může sloužit desítky let.
Nezapomínejme ale na jedno. Useň reaguje na prostředí. Vysychá v suchém prostředí, nasává vlhkost (klidně až 30 % svého objemu nasaje přirozeně ze vzdušné vlhkosti, a to nemluvím o případu namočení), vlivem světla se mění barva – v podstatě vždy tmavne. Léta přidávají kůži na různých známkách používání, jako jsou škrábance a někdy fleky. Nejednou se snažíme tyto efekty vytvořit uměle, abychom dodali výrobku patinu dlouhověkosti.
Jste-li si tohoto vědomi a dokážete-li jednou, dvakrát do roka své kožené vybavení ošetřit balzámem, pak Vám ale výrobky vydrží opravdu tak dlouho, dokud se je cíleně nerozhodnete zničit (v ohni). Bezbarvé balzámy na bázi včelího vosku koupíte v jakémkoliv obchodu s obuví nebo v outdoorových shoppech.
O brašnářství
V dnešní době, podobně jako v minulosti, toto dělení nemá valného smyslu. Ostatně záznamy ukazují, že stejně jako v minulosti, i nyní by se specialista uživil velmi těžko. Výjimku potvrzující pravidlo představuje odborník na výrobu sedel, který ale často vytváří i díla brašnářská a řemenářská, doplňující jím vyrobené sedlo.
Stručně řečeno, sedlář vyráběl sedla a další příslušenství ke koním. Brašnář vyráběl potřeby k přenášení předmětů na cestách. Řemenář, podobně jako sedlář, vyráběl potřeby ke koním, specializoval se ale více na opasky.
Společné měly tyto obory nejen materiál, který používaly při výrobě, ale především fakt, že se zpravidla jednalo o produkty určené pro konkrétní zákazníky. V podstatě každý kus byl vytvářen na míru a dle zvláštních požadavků klienta. V případě sedláře vznikalo sedlo dle estetických požadavků budoucího majitele a především dle anatomie koně. U řemenáře samozřejmě šlo o správné vystižení sociální i fyziologické podstaty nakupujícího, u brašnáře bylo potřeba zajistit reprezentativní vzhled a účelnost výrobku. Kůže je relativně hmotný materiál a je potřeba netahat ji ať už na popruhu či v kapse bezúčelně.